Telestézická prospekce

Telestézická prospekce rudného dolu –
– ukázka praktického využití telestézie

Gerhard Stübiger

Předkládám čtenářům informace o možnostech využití telestézických schopností senzibilů v důlním díle. Konkrétně se jednalo o důl Stannum, Rudné doly n. p. Příbram v Krásně – Horní Slavkov. Telestézická prospekce se uskutečnila v lokalitě: Lom – Huberův peň.
Zdrojem informací jsou: předběžná zpráva (květen 1986), průběžné zprávy a závěrečná zpráva (12. 12. 1986).

Chronologické údaje

Dne 4. 12. 1985 projednal zástupce RD n. p. Příbram Ing. M. U. se mnou základní podmínky a přípravu dílčího průzkumu skeletu zbytkových zásob na Huberově pni stávajícího lomu do hloubky 70 až 80 m pod úrovní stávajícího dna lomu tj. až do hloubky 525 (respektive 515) m nad mořem. Telestézická prospekce měla zabezpečit informace ke zvýšení bezpečnosti povrchové těžby v místech, kde již v 16. století probíhala hlubinná těžba a o které se zachovala nedostatečná dokumentace.

V únoru 1986 se uskutečnila orientační návštěva na dole Stannum k seznámení se s teréními podmínkami a podklady. V březnu po obdržení mapových podkladů byla provedena rekognoskace terénu a předvýzkum. V květnu byla objednavateli předána „Předběžná zpráva o provedení telestézické prospekce a námi indikovaného důlního horizontu chodeb na kótách 586 – 588 m nad mořem (tj. kolem 10 m pod stávajícím dnem lomu)“. V červnu byly předloženy výsledky prospekce druhého horizontu důlních děl (kóty 568 – 572 m n.m.), v červenci 3. a 4. horizontu (kóty 562 – 553 m n.m.), v říjnu 5tého horizontu (kóta 533 m n.m.) a v prosinci 6., 7., 8. a 9tého horizontu (kóty 530 až 506 m n.m.).
Objednavatelem bylo konstatováno, že byly předány indikace chodeb podle zadaného požadavku a navíc indikace z 9tého horizontu.

Věcná náplň zadané práce a důvod prospekce

Závod Stannum n. p. Rudné doly Příbram dobýval horniny se zrudněním cín a wolfram jednak hlubinným způsobem, jednak lomem na lokalitě Huberův (Hubský) peň. Tento peň byl předmětem těžby po mnoha století, takže zbytkové zásoby byly obsaženy v jakémsi skeletu zbylých pilířků po historickém dobývání. S ohledem na tuto skutečnost a s přihlédnutím k tomu, že zrudněný greizenový (pozn.: Greizen (něm.Greisen) – hornina žulového nebo fylitového pláště ovlivněna předchozím tektonickým porušením, termálním, fyzikálním, mechanickým a chemickým působením převážně rudonosná) peň sahá téměř až k povrchu, byl lom založen v místech obrovské 30 m hluboké propadliny, vzniklé po velikých závalech patrně z let 1568, 1580 a zejména 1620.

Z hlediska bezpečnosti provozu lomu však je žádoucí získat dostatek znalostí o struktuře hornin, resp. stupni jejich narušení historickou těžbou, aby bylo možné zabránit případnému propadnutí (havárii) dobývacích strojů. Protože však jádrové vrtání (pozn.: Získávání informací z podloží pomocí vrtů se jeví jako nejvěrohodnější metoda. V našem případě docházelo díky rozvolnění hornin (vlivem dřívější důlní činnosti) k sevření vrtného zařízení a zamezení vrtání do potřebné hloubky. Docházelo potom většinou k situaci, kdy vrtné nářadí zůstalo v zemi a vrtné tyče byly odstřeleny, aby alespoň tyto mohly být zachráněny) nepřineslo potřebné výsledky a ani geofyzikální metody (pozn.: Aplikace geofyzikálních metod nepřinesla dostačující výsledky, patrně pro nepřístupnost terénu a silné rušení signálu.) nemohly poskytnout potřebné údaje, bylo přikročeno k doposud netradiční metodě zjišťování, k telestézické prospekci. Sledoval se tím cíl získat pokud možno další doplňující údaje o starých důlních pracích pod dnem Huberova lomu.

Pro splnění zadaného úkolu, tzn. získání doplňujících údajů bylo zapotřebí se seznámit předem s celou problematikou. Prostudovali jsme za tímto účelem správou závodu poskytnuté mapy a profily, jakož i „Projekt dobývání závalových zásob“ z 15.10.1983 a „Generelní POPD odlehčení ZZ Huberova pně lomovým způsobem“ (pozn.: POPD – plán přípravy a otvírky a dobýván) ze září 1985. Za stejným účelem jsme dále prostudovali „Rozpravy Národního technického muzea v Praze“ jakož i různé montanistické ročenky (pozn.: Montanistická ročenka – příručka obsahující k určitému datu stav hornických podniků (provozů), setříděná podle zemí, panství a revírů).

Podklady a historické údaje o dolování na Huberově pni a okolí

Správou závodu dolu Stannum byly poskytnuty některé měřicko-geologické podklady:
Mapy v měřítku 1:500
dobývacího horizontu na kótě 475 m n.m.
mezipatra na kótě 500 m n.m.
mapa stařin – málo přesné údaje
mapa povrchu a nejsvrchnějších chodeb
mapa lomu s výškopisem v měřítku 1: 500
Profily lomem
Elaboráty
projekt dobývání závalových zásob z roku 1983
generelní POPD odlehčení závalových zásob Huberova pně z roku 1985.

Pro rešerše jsme si opatřili „Rozpravy národního technického musea v Praze z let 1969 a 1970“, ve kterých jsou publikovány práce Dr. J. Majera CSc. „K otázce báňské techniky cínových dolů v 16. století ve Slavkovském lese“ a „Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16. století“. Obě jmenované práce obsahují technické údaje podstatné pro řešení zadaného úkolu.
K dispozici byly dále montanická příručka „Handbuch über den montanistichen Stand des österreichischen Kaiserthums 1846 str. 266“, „Rakouská montanická příručka pro rok 1905“ str.165 a „Montanní příručka ČSR“ z roku 1926.
Z uvedených podkladů je jasné, že dobývací práce nebyly provozovány vždy se stejnou intenzitou. Nejvyšší spadá patrně do 16 století a závalové zásoby (pozn.: závalové zásoby – zbytkové zásoby rubaniny z předchozí těžby) byly různě ovlivňovány v různých lokalitách.
Huberův peň je podle starých záznamů útvarem cca elipsovitého půdorysu s podélnou a příčnou osou v poměru asi 350 : 280 m. Tento útvar byl předmětem těžby prakticky již od 14. století. Největší rozmach činnosti nutno zaznamenat v 16. století. V letech 1568, 1580 a zejména 1620 pak došlo k velkým závalům, které měly za následek vznik cca 30 m hluboké, obrovské propadliny v terénu o rozloze cca 6,5 ha. Pozoruhodná je již ranná existence 5 hlubokých jam na ploše Huberova pně a odvodňovaní ložiska pomocí dědičných štol (pozn.: dědičná štola – důlní dílo sloužící k odvodnění větší oblasti), z nichž jedna již v roce 1587 dosáhla Huberova pně, kde probíhala na kótě cca 502 m n.m. Podle Krusche dosahovaly v 16. století dobývací práce až hloubky 180 m (Krusch: Die Wolframit und Zinnerzlagerstatten str.139).
Propůjčování malých dolových měr (pozn.: dolová míra – pravoúhlý geometrický vzorec, opravňující po propůjčení státní báňskou správou k těžbě nerostů uvnitř této plochy) na Huberu a jejich rozličné provozování různými těžaři vedlo k celkem živelnému, nekoordinovanému dobývání, a to již krátce po vydání báňského řádu pro stříbrné doly z 18. 10. 1507. Tato činnost vedla nakonec ke vzniku již zmíněných velkých závalů, které dnes ztěžují učinit názornější rekonstrukci báňských prací této doby.
Většina ložiska byla otvírána šachtami podle hornického předpisu o profilu 2 x 23 láter (asi 3,8 x 1,3 m), ale i jiné rozměry se tu vyskytují. Staré mapy z pozdějších dob (přelom 18. a 19. století) ukazují, že v 16. století byly hloubeny převážně svislé jámy, pro vertikální dopravu materiálu i pro čerpání vod. Obdobně jako v Krušných horách byly ze svislých jam raženy chodby, z nich hloubeny další šachty a slepé jámy podle potřeby a kde to bylo možné spuštěné až na tzv. „Sohlstrich“ (pozn.: Sohlstrich – konečný horizont, který dovoluje při současné technologie ještě ekonomické dobývání nerostů) z důvodu úspor těžby materiálu na povrch (SUA Praha: MM-5-280-1589).

Čím více jsme studovali historické podklady dobývání, tím více se nám jevila pravdivost slov autora „Těžba cínu ve Slavkovském lese v 16.století“ J. Majera, který píše: „Každý pokus o topografii starých důlních děl ve Slavkovském lese bude muset zůstat nutně torzem, neboť dolování cínových rud, byť v 16. století nabylo značného rozsahu, bylo roztříštěno na stovky šachtic, chodeb, nadlomů, hloubení a porubů, jejichž lokalizace při známé sporadičnosti písemných i mapových a písemných podkladů z první fáze je nesmírně obtížná nebo zcela nemožná.
Situaci ztěžuje i okolnost, že báňské práce v 16. století postrádají jednotného systému a to i Huberův peň, který byl právem považován od počátku za hlavní ložisko. Jednotlivé doly na něm založené proto většinou zůstaly aglomerací otvírkových a porubných děl, ražených kolem určité šachty nezávisle na provozu ostatních dolů v její blízkosti. Jak však vyplývá, od konce 1. poloviny 16. století a zejména v 2. polovině se již jevily náznaky jasných snah o jednotnější systém báňských prací. Nicméně však k rozčlenění Hubera na těžní horizonty v pozdějším slova smyslu ještě tenkrát nedošlo. Přesnější určení důlních děl z této doby zhoršuje i okolnost, že řadu z nich, z různých příčin nedokončených a brzy po opuštění zatopených, nemohly právě z těchto důvodů zaznamenat pozdější důlní mapy“.
Veškeré tyto údaje a poznatky ze studia historických pramenů vedly k rozhodnutí pokusit se o další objasnění poměrů historického dobývání na lomu Huber pomocí telestézické prospekce, netradiční metody zkoumání podzemních anomálií.

Pod pojmem telestézie rozumíme zjišťování smyslům nedostupných údajů o rozměrech, poloze a vlastnostech různých předmětů, zejména geologických útvarů a jevů, vodních pramenů, báňských děl a pod. Vnímá je osoba nadaná schopností uvádět v pohyb indikátor ke zjišťování vzdálených nebo zamlžených či jinak zraku nepřístupných předmětů či anomálií.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že je přinejmenším reálné tuto metodu aplikovat tak jako metody geofyzikální anebo ji aplikovat v různých kombinacích s geofyzikou.
Předpokladem správných indikací je dobrý tělesný i psychický stav operátora – naprostá pohoda, svěží stav bez stresu a spěchu. Dále musí být co nejlépe informován o problému, který má řešit, aby mu bylo umožněno sestavit metodiku zkoumání, jejichž výsledkem je řetěz logických, jednoznačných dotazů. Výhodou, ne-li předpokladem je vlastní představivost experimentátora a znalosti z oboru dobývání a geologie ložisek.

V našem konkrétním případě jde:
1.o zkoumání pně se zrudněním cínu, wolframu, mědi, stříbra a uranu, který byl dobýván již od 14. století
2.dobývací práce zapříčinily zejména v 2. polovině 16. století a v 1. polovině 17. století vznik skeletu, jeho destrukci a v důsledku toho asi 30 m hluboký propad terénu
3.do propadliny takto vzniklé byl situován v nedávné době lom za účelem dobývání zbytků rudonosných greizenů vzniklých závalů
4.z bezpečnostních důvodů je zapotřebí získat pokud možno co nejvíce údajů o dřívější těžbě v podloží dna stávajícího lomu, aby mohlo být zamezeno příp. náhlému dalšímu propadnutí rozvolněných hornin do dobýváním vzniklých a eventuálně ne zcela zavalených dutin či prostor
5.má být učiněn pokus o zjištění případného výskytu nahromaděných podzemních vod v závalových zásobách zkoumaného úseku. Při zahájení práce se nacházelo dno lomu na kótě 595 m n.m. Požadovaná hloubka telestézického zkoumání původně na kótu 520 m n.m. byla rozšířena dodatečně na kótu 500 m n.m.
6.pro indikaci je nutné přesvědčit se předběžně i průběžně výskytu případných rušivých anomálií (záření), které mají vliv na telestézickou indikaci.
7.předběžně telestézickým sondováním zkoumat počet pravděpodobných dobývacích horizontů, nejlépe v místech předem indikované hlubší jámy.
8.zkoumat poměry vnitřního pnutí hornin (pokud to bude možné) za účelem získání údajů o charakteristice závalu.

Největším problémem zadané úlohy po stránce telestézické jsou oddělené separátní indikace jednotlivých 9 interpretovaných horizontů. Řešení tohoto problému se provádělo tím, že byl detekován vždy jen jeden indikovaný horizont za současného „odstínění“ (pozn.: odstínění – člověk je schopen přijímat mnoho signálů z hornin. Některý člověk (na rozdíl od geofyzikálních aparatur, které snímají většinu signálů) je schopen omezit vnímání pouze určitým směrem) všech ostatních horizontů a to nad a pod právě indikovaným horizontem. „Odstínění“ vedlejších vjemů je dosti náročnou disciplinou, která si vyžaduje dlouholetou praxi a patřičnou míru soustředění.

Terénní práce a jejich interpretace
Úvodní rekognoskace a parametrická zkouška se uskutečnila 24. 3. 1986 za účasti zástupců Rudných dolů Příbram. Telestézické šetření prováděli dva telestéti. Ve stanovené ose v JZ části lomu v silně narušené hornině registrovali ostře ohraničené telestézické signály. Z 10ti z nich v délce 25 m stanovili šířku pravděpodobných důlních chodeb (1,75 až 3 m). Indikace se prováděla od středu lomu k jeho okraji, měření délek prováděli pracovníci RD ocelovým pásmem se značně nečitelnou číselnou stupnicí. Tento nedostatek a vliv počasí mohly být zdrojem rozdílných hodnot při měření oběma telestéty.

>Pokusně se provedla telestézická indikace známé chodby CH2040 a bylo zjištěno, že naměřené délky jsou shodné. Z těchto prací bylo usouzeno, že důlní díla možno očekávat v horizontech 572 m, 553 m a 539 m n.m.

Na základě dalších telestézických šetřeních byly upřesněny hloubky dalších horizontů a lze předpokládat následující sled důlních horizontů takto:
Dno lomu v době zahájení telestézické prospekce 595 m n.m.
1
indikovaný horizont chodeb (hustá výdřeva)
585 – 588 m n.m.
2
indikovaný horizont chodeb (širší chodby)
568 – 572 m n.m.
3
indikovaný horizont chodeb
562 m n.m.
4
indikovaný horizont chodeb
553 m n.m.
5
indikovaný horizont chodeb
533 m n.m.
6
indikovaný horizont chodeb (původní zájem indikace)
525 – 526 m n.m.
7
indikovaný horizont chodeb
522 m n.m.
8
indikovaný horizont chodeb
513 m n.m.

mezipatro
508 m n.m.
9
indikovaný horizont chodeb
506 m n.m.
Hloubkové údaje se vztahují k počvě (pozn.: počva chodby – podlaha štoly nebo chodbice) chodeb.

Pracovní podmínky lze hodnotit po stránce přístupnosti za středně těžké až těžké, zejména šlo-li o indikaci podzemních děl mezi bloky greizenu anebo v čerstvě nastřelené zásobě. Po stránce psychické je nutno poznamenat, že nejintenzivnější rušení telestézických prací zapříčinily vrtné práce soupravou Bohler nadměrným hlukem. Bylo nutné někdy telestézickou práci přerušit a pokračovat až po zastavení vrtných prací. Další ztížení nastalo během anebo po vydatných deštích, kdy pro nesjízdnost přístupové cesty musela být zastavena i těžba.

Indikované body v terénu byly vyznačovány měřickými terčíky a následně (ihned po vytýčení) tachymetricky zaměřeny důlně měřičskou službou dolu Stannum.
1. indikovaný horizont byl dostatečně popsán v předběžné zprávě z května 1986. Z něj vycházející a indikovaná jáma sahá patrně do hloubky 65 m, tj. cca na 6. horizont. Prvních 15 m od shora (dna lomu) se zdá být zavalena, potom následuje do 17 m dutina, do 42 m zával a od 42 do 63 m dutina. Horizont se nacházel na kótách 585 až 588 m n.m. a byl v době zahájení telestézických prací již částečně vyrubán lomem. Horizont byl při rubání dobře znatelný svojí výdřevou. Chodby byly vesměs zavaleny a pokud zůstaly zbytkové dutiny, byly nátřasnou střelbou zlikvidovány.
Nápadný je výskyt kusých chodeb – čeleb směrem doprostřed indikované plochy. Spojíme-li tyto čelby navzájem čarou, dostáváme patrně ohraničení pevného jádra pně. Toto pevné jádro patrně nebylo dříve rubáno pro zvýšený obsah jemně rozptýleného arsenopyritu, kterému se historické dobývání co nejvíce vyhýbalo.
2. indikovaný horizont na kótách 568 až 572 m n.m. se vyznačuje větší šířkou chodeb (kolem 2,5 až 3 m) a výskytem dobývacích komor, které jsou zavaleny jen neúplně. Lze předpokládat, že dojde k jejich zavalení před dobýváním zbylých zásob v důsledku prováděné nátřasné střelby. I v tomto horizontu lze zkonstruovat obrys pevného jádra pně, které bylo proraženo toliko dvěma chodbami patrně z důvodů dopravních či větrných.
3. a 4. horizont byly indikovány zároveň, neboť nižší z nich se vyskytuje pouze v jihovýchodní části lomu. 4. horizont vykazuje dobývací komory. Byla zjištěna komunikace důlních větrů a bylo prokázáno, že existuje větrné spojení ze 4. hlubinného patra na kótě 475 m n.m. (mimo zájem prospekce) až na dno lomu na kótě 585 m n.m., tedy pro výškový rozdíl 110 m.
5. indikovaný horizont je na kótě 533 m n.m. Chodby v tomto horizontu se vyskytují převážně ve východní části lomu. Šířka chodeb je kolem 1,5 m.

Obrázek je z 5. horizontu a dokládá, jakým způsobem byl objednavateli předáván podkladový materiál pro jeho informaci. Obdobný materiál byl předkládán i z jiných horizontů.

6. a 7. indikované horizonty se nacházejí na kótách 530 a 522 m n.m. Důlní díla se vyskytují ve východní části lomu.
8. indikovaný horizont důlních chodeb na kótě 512 – 513 m n.m. vykazuje poněkud užší chodby o šířce 1,0 – 1,2 m. Nachází se výhradně v SV části zkoumané plochy.
9. indikovaný horizont důlních chodeb se vyskytuje v severní, východní a jižní části lomu. Systém chodeb je na kótě cca 506 m n.m. Chodby vykazují šířku jen asi 1 m a dovolují konstrukci obrysu pevného jádra pně téměř v celém obvodu.

Společně lze charakterizovat sítě chodeb v jednotlivých horizontech asi takto: při indikaci a následném vynesení zaměřených hodnot lze pozorovat, že v každém indikovaném horizontu bylo možno více nebo méně výrazně zkonstruovat obrys pevného jádra pně na základě ražených chodeb směrem do centra pně, kde většinou končí. Pevné jádro je méně narušené než okolní „suťové“ horniny (zával). Ohraničení pevného jádra bylo tedy konstruováno jednak podle telestézické detekce, jednak bylo (pokud se jedná o horizont 585 až 588 m n.m.) znatelné na dně lomu rozlišitelným zabarvením hornin. Jeho homogenita je v každém případě vyšší (pevné jádro) a vyžaduje si více trhacích prací k rozpojení hornin než okolní „suťový“ plášť, který je dostatečně narušen starými dobývacími pracemi.

Dále bylo nápadné, že se v lomu patrně projevují pohyby závalových zásob jak ve směru polohovém tak výškovém, přičemž se zdají pohyby ve východní části lomu výraznější než v části západní.
Obecně u hornických děl v homogenní méně porušené hornině lze zpravidla indikovat rozhraní vnitřního pnutí (tzv. tahová síla) jejichž vektory směřují k hornickému dílu. Není tomu tak na lomu Huber. Rozhraní vnitřního pnutí, resp. tahové síly zde nebyly indikovány i přes četné pokusy. Lze z toho vyvodit, že zde působí v závalech převážně síly gravitační a eventuální projevy horského tlaku již vyzněly, respektive mohou být nanejvýš zbytkové, tzn. podřadné.
Pokud se týká komor. Byly indikovány pouze na 2., 3. a 4. horizontu a byly vyneseny do mapových podkladů. Indikované výšky komor na 2. horizontu byly 8 až 11 m, na 4. kolem 7 m. Komory se zdají být částečně zavaleny, případně založeny. Objem zbylých dutin byl indikován na 30 až 40 % původních objemů.

Obecně lze pozorovat a lze i předpokládat pro posice v dalších hloubkách lomu, že dochází a bude i nadále docházet při zvolené technologii dobývání s použitím nátřasné střelby k zavalování, respektive k likvidaci případných zbylých dutin v blízkosti dna lomu.
Při indikaci horizontů důlních prací nebylo nikde zjištěno výraznější zvodnění, tj. nahromadění vod. Samotná struktura závalů svědčí o jeho propustnosti, neboť ani po delších deštích nedošlo k zatopení lomu, který navíc vůbec nemá odvodňovací systém.
Při indikaci důlních děl bylo samozřejmě nutno odstínit respektive potlačit veškeré jiné signály. Zejména toto platí o puklinách vzniklých závalem. Separátně provedené pokusy na indikaci smykových ploch příslušejících tektonice dávaly negativní výsledek, pokud se týče plochy lomu (pracovní), tedy přístupné.
Ostatně je nutno upozornit na okolnost, že nebyla indikována žádná důlní díla ani chodby v hloubkovém intervalu 553 až 533 m n.m. Tato okolnost je pozoruhodná, ba nepravděpodobná a lze si vysvětlit nepřítomnost indikací snad pouze tím, že byla v této 20 m mocné vrstvě smazaná veškerá struktura vzniklá důlními pracemi, obrovskými závaly v letech 1568, 1580 a 1620. Tím se mohla tato vrstva stát quasihomogenní a neposkytující žádné telestézické signály.

S ohledem na telestézické zjištění se nabízí myšlenka, že lze považovat za středisko a příčinu zmíněných historických závalů důlní činnost, která probíhala na horizontu vyšším než je kóta 533 m n.m.

Závěr
Lze konstatovat, že se podařilo telestézickou indikací detekovat 9 důlních horizontů (jednotlivě) mezi kótami 595 a 506 m n.m. a vymezit částečně po horizontech tvar ohraničení pevného jádra pně.
Dále byl učiněn pokus o provedení telestézického určování zvodnění, pnutí hornin a stavu děl.
Samozřejmě si provedená telestézická prospekce neklade nároky na absolutní přesnost údajů, a to již s přihlédnutím k výše popsané situaci při provedení některých terénních prací. Doporučujeme proto provést vhodné ověřovací práce buď geofyzikou nebo přesnými vrty. V případě vrtání bude vhodné odvrtat kolmo na indikované dílo krátkou řadu vrtů v krátkých vzdálenostech od sebe a provést přitom alespoň mechanickou karotáž (měření času postupu vrtného nářadí v hornině). Dále doporučujeme tuto naši práci konzultovat s odborníkem, respektive odborným znalcem.
Pokud jde o lomovou těžbu na Huberově pni, lze konstatovat, že lomové dobývání je v rudném hornictví poněkud méně rozšířené. V daném případě však je velmi moudrým a ekonomicky výhodným řešením s ohledem na hospodaření se zásobami nerostných surovin a na pozici ložiska, které si lomovou těžbu vynucuje. Závadou je pouze malá plocha lomu, který na kótě 580 m n.m. vykazuje jen plochu o rozloze 28 arů. Bylo by žádoucí lom rozšířit směrem na východ.