ČEPES
Vznik a cíl společnosti
Úvod: ČEPES je zkrácený název České psychoenergetické společnosti při České Vědecko technické společnosti ČSVTS. ČEPES je společenská nezisková společnost a je pokračovatelem Odborné skupiny pro psychoenergetiku (OSP), založené při české vědecké společnosti MHVBD na ustavující schůzi dne 26. června 1990 a registrované od roku 1997 v mezinárodním středisku pro nadace a neziskové organizace.
Odkaz, trochu historie a cíl
ČEPES se hlásí k odkazu Profesora Františka Kahudy, CSc., zakladatele psychoenergetiky v bývalém Československu. Profesor František Kahuda jako pracovník pedagogické fakulty University Karlovy v rámci státního úkolu řešil úlohu „Mentální zrání mládeže“. Laicky řečeno, proč to každému člověku myslí jinak. Výzkumem se došlo k objevu příčiny – existenci mentálního času, který byl úspěšně oponován v roce 1973. Prof. Kahuda se zajímal o řešení tohoto problému a zkoumání jeho příčiny jako fyzik a matematik. To vedlo k vytvoření hypotézy o existenci “mentální energie“. I tato hypotéza byla úspěšně obhajena v roce 1975. Po těchto výsledcích MŠ ČSR rozhodlo svým výnosem z června 1979 o pokračováné výzkumu a zařadilo řešení problematiky mentální energie do fakultního úkolu ČVUT-2-04 pod názvem “ Mentální energie a její využití v praxi “. Pro organizaci a řešení výzkumu byla zřízená Psychoenergetická laboratoř (PEL). Prof. Kahuda seskupil kolem uvedené laboratoře skupinu externích spolupracovníků – řešitelů výzkumných úkolů. Tato počáteční skupina byla tvořena řadou odborníků: z fyziků to byli Prof. RNDr. Jindřich Forejt, DrSc., děkan elektrotechnické fakulty, doc. RNDr. V. Vyšín, CSc., Ing. Ladislav Šír, CSc., Ing architekt J. K. Kořínek, z geologů RNDr. G. Kačura, CSc. a Gerhard Štübiger, z lékařů MUDr. J. Smola, MUDr. L. Oliva, MUDr. M. Pekárek, ze senzibilů J. Zezula, M. Toušek, a další jako Ing. Dr. F Slonek, Ing. A Rumler atd. V průběhu existence PEL přibývali další, takže při jejím zrušení dosahoval počet spolupracovníků několik set. Tato skupina zajistila aplikovaný výzkum, který poskytoval experimentální důkazy potřebné při oponentních jednáních.
Během oponentního řízení v roce 1980 dospěla oponentní rada k názoru, že řešené úkoly mají interdisciplinární povahu s vazbami na oblast medicíny (neurologie, psychiatrie), biologie (neurologie, biochemie), psychologie, filosofie apod. a pro další výzkum není ČVUT perspektivní. MŠ ČSR proto rozhodlo, že dalším řešitelským pracovištěm bude VŠCHT Praha. Přechod se uskutečnil k 1. 1. 1981. PEL zůstala součástí VŠCHT Praha jako katedra 93 fakulty chemicko-inženýrské až do jejího zrušení v roce 1990.
Nutno tady podotknout, že spolupracovnici tvořili několik skupin a podskupin podle specializace, které kooperovaly mezi sebou pod vedením Prof. Kahudy.
Skupina geologů a proutkařů měla velké úspěchy ve spolupráci s firmami při těžbě nerostných surovin, při indikaci zlomových tektonických míst a při určování podzemních chodeb. Její zkušeností bylo využíváno především při dobývání uhlí v SHD a ve stavebnictví, v místech, kde dříve existovala podpovrchová těžba nerostů a o které se nezachovala žádná dokumentace. Je na místě uvést, že tato skupina předpovídala sesuvy půdy v oblasti těžby úhlí na Mostecku a vyznamenala se nalezením zdroje vody pro hotel na hoře Ještěd na Liberecku. Druhá skupina byla využívána pro práci na Ostravsku. Nutno přitom vyzdvihnout a ocenit výjimečné psychoenergetické schopnosti MUDR. Josefa Smoly, nejen v práci závodního lékaře, ale i jako báňského záchranáře, který dokázal určit místa výskytu horníků při závalech a tak mnohým zachránil život.
PEL měla uzavřeny hospodářské smlouvy o spolupráci s těžebními, stavebními podniky i dalšími organizacemi a z výnosů byly hrazeny veškeré náklady PEL a ještě část výnosů obohatila pokladnu VŠCHT.
Roku 1989, po politických a hospodářských změnách v Československu vedení VŠCHT Praha rozhodovalo o další existenci Psychoenergetické laboratoře, která pracovala jako samostatná katedra č. 39 fakulty chemicko-inženýrské, jak bylo výše uvedeno. Bylo ji vytýkáno, že provozuje šarlatánství, že se zabývá výzkumem anomálních jevů, které jsou nevědecké a tato činnost nemá s vědou co dělat. Nutno uvést, že na světě bylo tehdy (a je doposud) více než 100 podobných pracovišť v západní Evropě, v USA, v SSSR, v Asii a v ostatních místech světa. I přes to, že tato katedra nepředstavovala pro VŠCHT žádnou finanční zátěž, byla na zasedání akademické rady VŠCHT, které se konalo 7. 3. 1989 na doporučení několika odpůrců jako byli doc. Libor Pátý, CSc., dr. Pekárek, dr. Libovický, dr. Řepa a prof. Koryta zrušena pro šíření pavědy na vysokých školách. A tak, co se nepodařilo dříve z ideologických důvodů, podařilo se v rámci boje proti pavědě na vysokých školách v ČSR.
Po oznámení zrušení PEL se vedly diskuze co dál. Uskutečnila se řada setkání v atelieru Jana Kořínka, kterého se zúčastnili Ing. arch. Jan Kořínek, ing. Helena Bažantová, ing. Vlastimil Bažant, ing. Ahmed Obeid, CSc., RNDr. Evžen Andres a Gerhard Stübiger, kteří se dohodli, že je potřebné pokračovat v díle Prof. Kahudy a, že je nutno najit formu, která to umožní. Připravili i program, který by umožnil pokračovat v díle Profesora Františka Kahudy, Csc., rozvíjet jeho myšlenky a provádět činnost výzkumnou i osvětovou a uvést do praxe činnost v oblasti využívání psychoenergetického fenoménu. Zároveň rozvíjet tento fenomén k posilování duchovního i fyzického zdraví. K docílení tohoto cíle se předpokládalo vydávat časopis, který by informoval širokou veřejnost o problematice psychoenergetiky a pomáhal lidem seznamit se teoreticky i prakticky s danou tematikou. Dále se počítalo s pořádáním přednášek, kurzů, semináře a vydáváním publikací.
Nato kontaktovali bývalé spolupracovníky prof. Kahudy v Praze a v krajích např. RNDr. Jaroslav Zemana a jeho manželku Annu Zemanovou, Gerharda Stiibigera v Chomutově, akad. malíře Karla Kožíška, manželé Crhovi (Miroslav Crha a Božena Crhová) v Brně, MUDr. Josefa Smolu v Ostravě, Karla Hrazdíru v Boskovicích, MUDR. Jana Doležala a další a diskutovali spolu o formě další spolupráce a o nutnost pokračovat v díle Prof. Kahudy. Ohlasy byly velice kladné.
Proto se dne 26. 6. 1990 konala ustavující schůze příznivců a bývalých spolupracovníků PEL a založili odbornou skupinu pro psychoenergetiku, v rámci Společenstva drobného podnikání, zakládajícího člena Českých vědeckých společností. . Ustavující schůze se zúčastnilo kolem 100 účastníků. Zúčastnění odsouhlasili navržený program, který předem připravovili Kořínek, Bažantová, Obeid, Bažant, Stiibiger, Andres a zvolili vedení, které se skladalo z těchto osobnosti: Ing. Ahmed Obeid, CSc., RNDr. Jan. Zeman, ing. Gerhard Stübiger, Ing. Ladislav Šír Csc., Ing. Jan Abrahám, paní Hana. Jägrová, Ing. Vlastimil Bažant, MUDr. Jan Doležal a pan Miroslav Crha. Výkonným předsedou byl zvolen Ing. Ahmed Obeid, Csc. a čestným předsedou ing. arch. Jan Kořínek.
A. Obeid zastával funkci předsedy až do roku 1993. Od roku 1993 je předsedou Čepes Ing. Vlastimil. Bažant
Odborná skupina, pro informovanost veřejnosti o psychoenergetice rozhodla vydávat časopis “ Mandala “. Pod tím názvem vycházel až do roku 1997, kdy byl přejmenován na Psychoenergetiku, a pod tím novým názvem vychází do dnes.
Z podnětu Gerharda Stübigera byla vydána publikace MUDr. Smoly “Jev virgule“ a uspořádán cyklus osmi přednášek. V rámci telestezie, na základě dosavadní zkušeností, se počítalo s poskytováním služeb pro organizace i soukromníky. Tyto služby měly být zdrojem finančních prostředků pro činnost ČEPES. Další oblast byla energetické posilování fyzických a psychických sil klientů poskytováním tzv. „bezdotykových masáží“ a relaxačních cvičení.
Organizačně se počítalo se zřízením regionálních organizací. Z nich, jak se později ukázalo, byly nejúspěšnější v Chomutově (pod vedením G. Stübigera) a v Boskovicích (pod vedením K. Hrazdíry).
Nejžádanější službou v roce 1990 až 1994 byly „bezdotykové masáže“v Praze a v Chomutově. V Praze tuto službu zabezpečovali: paní Alice Vegrová, paní Anna Zemanová, paní Dvořáková, pan Milan Calábek, Ing. Ahmed Obeid, CSc., a Ing. Vlastimil Bažant. Zájem o tuto službu byl obrovský – v roce 1991 byla pomoc poskytnuta více jak 3000 zájemcům, což vedlo málem k zákazu této činnosti na ČSVTS pro narušování klidné činnosti jiných společností a zhoršení jejich pracovních podmínek v důsledku vysoké návštěvnosti klientů. V Chomutově tuto činnost zabezpečovali: Ing. V. Bažant, Ing. A. Obeid, CSc., paní Alena Bulvová a další v chomutovském kulturním středisku.
Zakládající členové, kteří mají největší zásluhy na vznik a chod Čepes jsou:
Ing. Arch. Jan Kořínek – četný předseda
Ing. Ahmed Obeid, CSc. – první výkonný předseda až do roku 1993
Ing. Vlastimil Bažant – druhý výkonný předseda od roku 1993
Ing. Helena Bažantová
Ing. Gerhard Stiibiger
Prof. Jindřich Forejt, DrSc.
RNDr. Jan Zeman
Anna Zemanová
Akad. Malíř Karel Kožíšek
RNDr. Evžen Andres
Manžele Miroslav a Božena Crhovi
MUDr. Josef Smola
Ing. Jiří Janča
MUDr. Jan Doležal
Karel Hrazdíra
Karel Sommer
Ing. Jan Abraham
Ing. Ladislav Vávra
a další….
>Prof. RNDr. PaeDr. FRANTIŠEK KAHUDA, Csc.
* 3.1.1911 † 12.2.1987
Narodil se jako první dítě učitele v Novém Dvoře na Šumavě. V letech 1924 – 29 navštěvoval reálné gymnazium v Č. Budějovicích, kde se aktivně zúčastňoval soutěží v matematice a fyzice. Všechny ročníky absolvoval s vyznamenáním. V letech 1929 – 34 studoval na přírodovědné fakultě UK. Studium ukončl státní prací u prof. Trkala na téma „Diracův teorém atomového jádra“. Byl tzv. nehonorovaným asistentem u prof. Závišky a později u prof. Trkala.
Po uzavření vysokých škol působil jako profesor matematiky a fyziky na gymnáziu v Brně. Zde se seznámil s výsledky prací svého kolegy prof. Vašíčka, který se předtím na univerzitě v Brně věnoval oblasti tenkých povrchových vrstev na skle a dospěl k názoru, že problém je neřešitelný. Prof. Kahuda se po válce zaměřil na řešení uvedené problematiky ve své disertační práci, na základě které získal doktorát přírodních věd. Disertace byla vytištěna v r. 1953 ve Zprávách ČSAV pod názvem „Průchod světla prostředím s homogenní povrchovou vrstvou.“ Toto lze považovat za počátek jeho celoživotního badatelského úsilí a vědecké práce.
Po válce přešel v roce 1946 na doporučení akademika Čecha do Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, odkud odešel na ministerstvo školství, kde pracoval nejprve jako vedoucí odboru gymnázií a později odboru univerzit. V roce 1950 získal titul PaeDr. Od roku 1953 byl 1. náměstkem pro vysoké školy a od roku 1954 – 1963 ministrem školství a kultury.
Po opuštění politické dráhy se vrátil k řešení pedagogických problémů. Působil na katedře sociologie Vysoké školy ekonomické, na pedagogické a matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity a na ČVUT.
Od roku 1970 hledá možnost, jak pomoci československému školství v řízení pedagogického procesu. V rámci tohoto bádání vypracoval teorii mentálního času ve svých pracech „Mentální čas jako objektivní vnitřní čas lidské bytosti –Československá psychologie č. 6/1972“ a „Nová metoda měření mentální zralosti člověka – Sborník vědeckých prací Ústavu sociálního výzkumu mládeže, roč. IV, UK, Praha 1972“. Uvedená problematika byla předmětem oponentury, konané dne 28.11.1973. Oponentní rada v závěrečné části protokolu z tohoto jednání konstatovala že: „dosažené výsledky jsou významné nejen pro vědu samu, ale mají nepochybný význam i pro celou společnost.“
Z objevu mentálního času vyplynula hypotéza o mentální energii a jejích nositelích – mentionech. Tato hypotéza byla oponována dne 26.2.1975 již v rámci státního plánu výzkumu ČSAV jako druhá v rozvíjení psychoenergetiky. Na závěr jednání přijala pětičlenná oponentní rada jednomyslně toto usnesení: „Všichni oponenti se shodují v tom, že jde o cennou, originální, myšlenkově bohatou práci, jejíž význam mimo jiné spočívá v tom, že vyvolá podnětnou diskusi mezi pracovníky celé řady oborů a zaměří jejich pozornost naznačeným směrem. Z posudků dále vyplývá, že autorův přístup byl k dané problematice vědecky seriozní s úsilím o jednoznačně materialistickou interpretací. Oponenti doporučují předložené materiály publikovat pokud možno i cizojazyčně tak, aby byla umožněna výše zmíněná diskuse na široké mezioborové základně. Dále se shodují v názoru, že je třeba v řešení úkolu pokračovat po dohodě s MŠ ČSR nejlépe ve státním plánu základního výzkumu.“
Od roku 1970 se bádání prof. Kahudy zaměřuje výhradně na fyzikální projevy lidského myšlení s využitím všech tehdy dostupných vědeckých poznatků. Toto období lze tedy považovat za zrod české psychoenergetiky a prof. Kahudu za jejího zakladatele
Při rozvoji tohoto nového vědního oboru sehrál nezanedbatelnou úlohu Ing. Arch. J. Kořínek, význačný senzibil, který byl schopen pomocí vlastní mentální energie ovlivnit chování fyzikálních soustav, a to nejen v přímém kontaktu, ale i na veliké vzdálenosti (600 km). Na základě mnohačetných experimentů s tímto senzibilem definoval prof. Kahuda i zvláštnosti mentální energie takto:
1. Její intensita zůstává stálá na libovolnou vzdálenost.
2. Proniká všemi známými hmotnými překážkami.
3. Je jí možno použít k získávání informací o stavu živých i neživých soustav i k jejich ovlivňování.
Na základě těchto vlastností může být mentální energie výborným spojovacím a informačním prostředkem na libovolnou vzdálenost.
K ověření a prokázání teoretických předpokladů prof. Kahudy sloužil aplikovaný výzkum realizovaný v Psychoenergetické laboratoři (PEL), která byla součástí fakulty chemicko-inženýrské při VŠCHT Praha. Tento výzkum prokázal existenci psychoenergetických jevů a možnosti jejich využití v mnoha odvětvích národního hospodářství. Uložený úkol, vědeckými metodami doložit podstatu těchto jevů, se dosud nepodařilo splnit, neboť po smrti prof. F. Kahudy se v ČSR zatím nenašel žádný jeho vědecký pokračovatel.
Do bádání mnoha význačných světových fyziků o existenci jednotného pole přispěl prof. F. Kahuda právě svou hypotézou o existencí mentální energie, kterou přiřadil ke stávajícím čtyřem silám.
Na mnohé dotazy, jaký je rozdíl mezi psychotronikou a psychoenergetikou (oba obory většinou zkoumají stejné psychické jevy), je tato odpověď:
Dr. Rejdák, jako představitel psychotroniky tvrdil, že všechny psychokinetické jevy je možno vysvětlit na základě existence čtyř základních sil.
Prof. Kahuda byl přesvědčen, že psychokinetické a psychoenergetické jevy není možno vysvětlit bez existence páté energie, a to energie mentální. Tento názor je obsažen i v definici psychoenergetiky, kterou bude ČEPES nadále zastávat.
Psychoenergetika jako vědní disciplina doplňuje tradiční vědu tím, že pojímá vědomí, myšlení a vůli člověka jako faktor, který je schopen ovlivňovat živou i neživou hmotu jako fyzikální realitu.
Literatura ke stažení:
Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a
statí. Praha, Červen 1980.
Kahuda, F.: Mentiony a fyzikální projevy myšlení (Materialistický
mechanismus hmotných dějů v CNS), Výzkumná zpráva, PF UK, září 1974
Kahuda, F.: Fundamentální záření hmot. Projekt ideového řešení,
výzkumného úkolu VŠCHT Praha F – 2290 – 922, 43 s, březen 1984.
Kahuda, F.: Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentální záření
hmot. Závěrečná výzkumná zpráva VŠCHT Praha, 188 s. (+ 5 s. souhrn),
srpen 1986
Literatura:
Disertační práce
Kahuda, F.: Průchod světla prostředím s homogenní povrchovou vrstvou. Rozpravy Československé akademie věd, ročník 63, řada MPV, sešit 4, 1953.
Výzkumné zprávy, soubory článků
Kahuda, F.: Meze kvantitativní metody a kategorie poznání (Model mentálního zrání člověka). Sociologický časopis č. 5/1970.
Kahuda, F.: Mentální čas jako objektivní vnitřní čas lidských bytostí. Československá psychologie (XVI), č. 6/1972.
Kahuda, F.: Nová metoda měření mentální zralosti člověka. V: Sborník vědeckých prací Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství, roč. IV, UK, Praha 1972.
Kahuda, F.: Mentiony a fyzikální projevy myšlení (Materialistic¬ký mechanismus hmotných dějů v CNS), Výzkumná zpráva, PF UK, září 1974
Kahuda, F.: Mentions and physical manifestatios of thinking (Mentiony a fyzikální projevy myšlení). International journal of paraphysics, vol. 10, No. 4 1976.
Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a statí. Praha, Červen 1980.
Kahuda, F.: Fundamentální záření hmot. Závěrečná výzkumná zpráva. Praha, ČVUT – Oblastní výpočetní centrum vysokých škol, září 1980.
Kahuda, F.: Silové účinky mentální energie. Průběžná výzkumná zpráva. Praha, VŠCHT – Fakulta chemickoinženýrská, září 1982.
Kahuda, F. a kol.: Ovlivňování růstu živých organismů mentální energií. Průběžná výzkumná zpráva. VŠCHT, Praha, září 1982.
Kahuda, F.: Fundamentální záření hmot. Projekt ideového řešení, výzkumného úkolu VŠCHT Praha F – 2290 – 922, 43 s, březen 1984.
Kahuda, F.: Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentální záření hmot. Závěrečná výzkumná zpráva VŠCHT Praha, 188 s. (+ 5 s. souhrn), srpen 1986
Časopis lékařů českých
(všechny články z Čas. Lék. čes. jsou v Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a statí. Praha, Červen 1980.)
Kahuda, F.: Mentiony a fyzikální projevy myšlení. Materialistic¬ký mechanismus hmotných dějů v CNS, Čas. Lék. čes. 114, 1975, č. 29, s. 881-891
Kahuda, F.: Teoria a metoda experimentů v psychotronice, Čas. Lék. čes. 115, 1976, č. 22, s. 654-661
Kahuda, F.: Měření účinků mentální energie, Čas. Lék. čes. 115, 1976, č. 23, s. 687-696
Kahuda, F.: Mentální čas a šestý smysl člověka, Čas. Lék. čes. 115, 1976, č. 39, s. 1208-1215
Kahuda, F.: Metarelativita mentionů. Čas. Lék. čes. 116, 1977, č. 8, s. 235-242
Kahuda, F.: Tři druhy mentionů. Čas. Lék. čes. 116, 1977, č. 9, s. 269-277
Kahuda, F.: Neverbální mentionová komunikace 1. Čas. Lék. čes. 116, 1977, č. 51, s. 1583-1589
Kahuda, F.: Neverbální mentionová komunikace 2. Čas. Lék. čes. 116, 1977, č. 52, s. 1615-1623
Kahuda, F.: Systémový přístup v psychoenergetice. Čas. Lék. čes. 117, 1978, č. 42, s. 1319-1328
Kahuda, F.: Živé hmotné objekty – živé materiální informace. Psychoenergetické časoprostory, Čas. Lék. čes. 117, 1978, č. 52, s. 1614-1622
Kahuda, F.: Cerebrální psychoenergetické modely. Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 1, s. 12-22
Kahuda, F.: Model MIR cerebrálního časoprostoru. Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 2, s. 38-46
Kahuda, F.: Hmotnosti psychonů a mentionů a možnosti jejich měře¬ní. Čas. Lék. čes. 119, 1980, č. 3, s. 70-76.
Kahuda, F.: Speciální formy existence mentionů. Čas. Lék. čes. 119, 1980, č. 6, s. 173-179
Diskuse k článkům v Časopisu lékařů českých
(všechny diskuze k článkům z Čas. Lék. čes. jsou v Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a statí. Praha, Červen 1980.)
Patrovský, V.: „Mentiony a fyzikální projevy myšlení“ Diskusní příspěvek ke stejnomennému článku, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 114, 1975, č. 50, s. 1567-1568
Peregrin, J. : „Mentiony a fyzikální projevy myšlení“ Diskusní příspěvek ke stejnomennému článku F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 115, 1976, č. 7, s. 220-221
Bár, J., Chromý, Z., Urbančík, L. : Byla dokázána existence mentionů ?, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 12, s. 377-379
Kunz, M., Kotas, J. : Rozměrová analýza mentálních prostorů, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 27, s. 857-860
Urbančík, L., Chromý, Z., Bár, J.: Některé problémy elementárních částic v mentionové teorii, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 30, s. 952-955
Kunz, M.: Psychoenergetika nebo psychoenergetizmus, a odpověď F. Kahudy ? Čas. Lék. čes. 118, 1979, č. 51, s. 1592-1597
Urbančík, L., Chromý, Z., Bár, J.: Podivná „podivnost“ psychonů a mentionů, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 119, 1980, č. 11, s. 341-345
Chromý, Z.: Psychoenergetické pohybové soustavy a relativistické transformace rychlostí v mentionové teorii, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 119, 1980, č. 12-13, s. 392-397
Chromý, Z., Petrůj, J., Vašátková, J., Velčovský, V.: Fotony nebo mentiony ?, a odpověď F. Kahudy, Čas. Lék. čes. 119, 1980, č. 12-13, s. 550-555
Věda a technika mládeži
(všechny články z časopisu Věda a technika mládeži jsou v Kahuda, F.: Mentální energie a její využití v praxi. Soubor studií a statí. Praha, Červen 1980.)
Vyzařuje mozek částice ? Mentiony zastavují větrníček
s. 78-79
Dialog o mentionech
s. 170-171
Dialog o mentionech – druhý rozhovor
s. 172-173
Zesilovač RUKA
s. 174-175
>HISTORIE PSYCHOENERGETICKÉ LABORATOŘE (PEL)
Závěrečná část, popisující činnosti PEL od roku 1984 až do jejího zrušení v roce 1991, má poskytnout čtenáři informace, které by mu měly pomoci vytvořit si vlastní názor na opodstatněnost existence tohoto pracoviště i na osobnost a práci jejího zakladatele a dlouhodobého vedoucího prof. Františka Kahudu. Rozhodněte sami, zda pro vývoj československé společnosti v období let 1980 až 1991 byla přínosem nebo naopak. Při psaní tohoto článku jsem vycházel nejen z vlastních poznatků, ale i osobních zkušeností mnoha bývalých spolupracovníků PEL. Dalším podnětem byly mnohdy nevybíravé mediální útoky některých jedinců (vydávajících se dokonce za bývalé spolupracovníky PEL), kteří předkládají „zaručené“ pravdy především o prof. F. Kahudovi. Pokud se týká televizního pořadu „Za zrcadlem“ považuji ho za přínosný v tom smyslu, že veřejnosti předkládá řadu informací o oblastech, které jsou pro určitou část společnosti zdrojem poznání a uspokojení duchovních potřeb. V části pořadu, která se zabývala obecně léčitelstvím, bylo prohlášeno, že v této oblasti neexistoval žádný výzkum. Doufám, že následující text prokáže opak. Bohužel, při čerpání informací mohu vycházet pouze z torza dokumentů, která se zachovala, protože originální dokumenty z oponentních řízení byla na VŠCHT Praha v rámci boje proti „pavědě“ po roce 1991 zlikvidována. Ale i z něho se dají čerpat podstatné informace, charakterizující jak PEL, tak jejího zakladatele.
Ing. V. Bažant
>HISTORIE PEL 1984 – 1991
Tuto část začnu definicí oboru psychoenergetiky, jak ji definoval prof. F. Kahuda se svými teoretickými spolupracovníky: „Psychoenergetika je vědní obor, který zkoumá jevy spojené s energií vybavenou při psychických procesech. Dominantní složku psychické energie tvoří energie vybavená při procesu myšlení a energie vybavená podnětem lidské vůle. Tato energetická složka je označována jako energie mentální.“
Existenci a podstatu mentální energie měl potvrdit výzkum, který připravovala PEL v letech 1984 – 1985. Čtenáři Psychoenergetiky II/2009 byli podrobně seznámeni s důvody, proč ve výzkumu došlo k více jak dvouletému zpoždění.
Projekt ideového řešení výzkumného úkolu VŠCHT Praha F-2290-922 Fundamentální záření hmot předložil prof. F. Kahuda členům komise pro řízení a koordinaci výzkumu PEL 9.4.1984 (komise měla 9 členů, ve které byli zástupci VŠCHT Praha, MŠ ČSR, MZd ČSR ČSAV a ČVUT Praha). Výzkumné úkoly byly zaměřeny do dvou hlavních kategorií:
1. mentální diagnostika
2. mentální energetika (ovlivňování).
Obě tyto kategorie měly být zkoumány na hmotách živých i neživých.
Mentální diagnostika – spočívající v dekódování informací zakódovaných ve hmotách – měla a také byla zaměřena na hmoty živé, především v rámci lékařského výzkumu.
Mentální energetika – spočívající v ovlivňování látek a jejich mikro- a infra- komponent (buněk, molekul atomů a jejich částic), které se navenek projeví změnou jejich vlastností a chováním vůči prostředí – měla se zkoumat především na hmotách neživých. Terapeutické účinky mentální energie na lidech se měly začít ověřovat až po prokázání reálnosti mentální diagnostiky.
Návrh řešení výzkumného úkolu PEL na roky 1984 – 1985 byl členěn do čtyř projektů.
Projekt čís. 1 – Srovnání výsledků JPPP (jednotné preventivní prohlídky pracujících) s nálezy senzibilů
Projekt čís.2 – Dlouhodobé sledování činnosti senzibilů ve vybraných pracovištích na úrovni OÚNZ.
Projekt čís. 3 – Dlouhodobé sledování změn remanentního magnetizmu v látkách.
Projekt čí. 4 – Dlouhodobé sledování změn vlastností roztoků a růstu krystalů.
Tyto projekty měly být součástí následných oponentních řízení.
Projekty čís. 1 a 2 byly zaměřeny na prokázání existence a využitelnosti mentální energie ve zdravotnictví. Projekt čís. 1, který proběhl plně v režii pracovníků VÚPS (Výzkumný ústav psychiatrický v Bohnicích) a jeho ředitele doc. MUDr. J. Gebharda, CSc a jeho důsledky jsou podrobně popsány v druhém čísle Psychoenergetika z roku 2009. Projekt čís. 2 se podařilo prosadit prof. F. Kahudovi až v roce 1986, kdy výzkum probíhal v sedmi zdravotnických zařízeních a byl vyhodnocován při oponentním řízení na VŠCHT Praha v roce 1988. Oproti navrhovanému řešení došlo ke změnám některých zdravotnických zařízení. Organizace a průběh výzkumu probíhal již pod vedením prof. F. Kahudy a PEL.
Projekt čís. 3 a 4 sloužil k prokázání ovlivňování vlastností látek mentální energií. Projekt čís. 3 byl navržen na základě předchozích výzkumů, kdy bylo teoreticky i experimentálně prokázáno, že působením mentální energie lze vytvářet účinky analogické účinkům magnetického pole. Cílem výzkumu bylo potvrdit, že mentální energie dovede měnit magnetické vlastnosti látek diamagnetických či paramagnetických, respektive v jaké intenzitě se u konkrétních látek za daných podmínek tato změna vyskytuje a jakým způsobem (bezprostřední kontakt či zprostředkovaný) je možno takové změny dosáhnout. Projekt čís. 4 byl navržen na základě tezí ruských fyziků o úloze elementárních částic ve vytváření struktury krystalů a dřívějšího výzkumu prováděného doc. Ing. J. Bauerem, CSc. Pro první etapu výzkumu byl zvolen tento postup. Nasycené mateční roztoky polymorfních sloučenin byly rozděleny do dvou krystalizačních nádobek se stejným obsahem. Jedna skupina byla ovlivněna mentální energií, druhá skupina byla kontrolní. Výzkum se měl uskutečnit na pracovištích VŠCHT Praha.
Dne 12.5.1984 projednala Řídící a koordinační komise předložené zásady ideového řešení výzkumného úkolu předloženého prof. F. Kahudou a přijala tato opatření, přestože podle zachovaného zápisu členové komise až na doc. MUDr. J. Gebharda se stavěli k navrhovanému výzkumu vstřícně.
„Projekt čís. 1 se dokončí podle plánu. Podle projektu čís. 2 proběhnou orientační šetření mentální diagnostiky za odborného řízení VÚPS. Aplikace mentální diagnostiky v praxi nebude realizována. Projekt čís. 3 bude realizován v rámci VHČ (vedlejší hospodářská činnost) a GŘ SHH Most a OKR Ostrava. Projekt čís. 4 se zúží na orientační šetření.
Výsledky práce PEL za léta 1984-1985 budou oponovány v druhé polovině roku 1985.“
Současně v tomto období probíhala řada dalších výzkumných úkolů z nichž je třeba vyzdvihnout úkol „Výzkum netradičních metod vyhledávání anomálií v porubní frontě a předpolí lomů a netradičních forem péče o člověka v SHR“ pro koncern SHD.
V období 1982 až 1985 se realizoval úkol „Výzkum ochrany člověka ve velmi obtížných důlních podmínkách s užitím mentální energie“ pro Vědecko výzkumný uhelný ústav v Ostravě-Radvanicích (VVUÚ). Spolupráce s VVUÚ Radvanice pokračovala prakticky až do zrušení PEL v roce 1991 a byla zakončena významným úkolem „Zjišťování horninového napětí ve vysoce rizikovém porubu“. K zajištění bezpečnosti bylo nasazeno 6 geofyzikálních metod. Za sedmou zabezpečovací metodu možno považovat využití senzibilů (horníků) ke zjišťování horninového napětí. Při konečném hodnocení použitých metod řídícím geofyzikem došlo k zajímavému zjištění. Všechny geofyzikální metody jsou schopny podávat informace o narůstajícím horninovém napětí v okamžiku měření. Senzibilové však byli schopni podávat informace o napětí v předstihu. To bylo pro techniky veliké překvapení. Bohužel toto zjištění na základě smlouvy mezi GŘ OKR a senzibily a ČEPES podléhalo utajení a nebylo ho možno zveřejnit.
K podobnému zjištění došlo i při spolupráci PEL a GŘ SHD. V důsledku hluboké povrchové těžby docházelo k pomalému sesuvu hornin na dole ČSA, který byl monitorován technickými prostředky. Bylo rozhodnuto vypracovat telestezickou studii možného rozsahu sesuvu. Bohužel až do roku 1985 nedošlo k vyhodnocení senzibily předpokládaného rozsahu sesuvu se skutečným a zda došlo k vyhodnocování do roku 1989 není známo. Po roce 1989 již o toto vyhodnocení zájem určitě nebyl. Také v tomto případě nutno však konstatovat, že mapa sesuvu byla senzibily vypracována v předstihu na základě narůstajícího napětí v horninách.
Zvláštní zmínku si zaslouží i velice dobré výsledky senzibilů ve stavebnictví. Jako příklad uvádím výstavbu sídliště v místech, kde se dříve uskutečňovala důlní těžba, o které nebyla zachována žádná dokumentace. Jednalo se o zjištění průběhu podzemních chodeb. Pokud by se chodby zjišťovaly pouze vrty, náklady měly dosáhnout výše 20 milionů. Protože se ukázalo, že senzibilové věrohodně podzemní chodby zjišťují a stačí pouze ověřovací vrty, náklady klesly na jednu desetinu.
V důsledku nesouhlasných výsledků hodnocených lékaři VÚPS a lékaři v zařízeních OÚNZ na doporučení pracovní skupiny lékařů PEL probíhalo ověřování mentální diagnostiky na mnoha dalších pracovištích v Plzni, Vysokém Mýtě, Kyjově, Děčíně, Praze, Hustopečích a Ostravě. Jedině v Ostravě senzibilové neprokázali dostatečné schopnosti pro provádění mentální diagnostiky. V ostatních zařízeních přesahovala shoda mentální diagnostiky s medicínskou 55 %, v mnoha případech bylo dosaženo shody 100 %.
Aby bylo možno zařadit do dalších plánů mentální terapii, uskutečnil se její předvýzkum na pracovišti v Hustopečích a rehabilitačního oddělení OÚNZ v Praze 4. Pro zajištění průkaznosti výsledků senzibilů na pracovišti Praha 4 bylo dohodnuto, že při každém působení bude rezervováno 10 míst pro pacienty s nemocemi pohybového ústrojí z OÚNZ Prahy 4, kteří budou sledováni lékařsky a s výsledky mentální terapie objektivně zhodnoceny přímo na pracovišti rehabilitačního oddělení OÚNZ Praha 4.
Další vývoj výzkumů ovlivnilo oponentní řízení na VŠCHT Praha, které se uskutečnilo 21.10.1985. Hodnotily se tyto etapy.
1. Organizační zajištění výzkumu – Prof. Dr. F. Kahuda, CSc.
2. Mentální diagnostika a možnosti jejího využití – Prim. MUDr. L. Oliva.
3. Hodnocení zdravotního stavu krys mentální energií – Doc. MVDr. J. Pospíšil, CSc
4. Ovlivnění klíčení a počátečního růstu rostlin mentální energií – Ing. J. Herinková.
1. Prof. F. Kahuda přednesl důvody, proč PEL považuje za vhodné provádět i dále ověřování reálnosti existence mentální diagnostiky i mentálního ovlivňování. Dále seznámil o opatřeních k odstranění zjištěných nedostatků při realizaci projektu čís. 1, ať se jednalo o organizační nedostatky nebo metodické (např. statistické hodnocení narazilo na nečekané problémy „shody – neshody“). Zmínil se i neočekávaném rozdílném hodnocení výsledků senzibilů lékaři VÚPS a lékaři, kteří přímo ověřování mentální diagnostiky zabezpečovali. Uvedl, že PEL zpracovala vlastní vyjádření ke zprávě VÚPS, kterou obdrželi všichni oponenti a která je přílohou předkládaným materiálům k oponentnímu řízení. Současně oznámil, že se dohodl se zástupcem ředitele JPPP na ministerstvu zdravotnictví ČSR, který také sledoval problematiku výzkumu mentální diagnostiky, na tom, aby v některých zdravotnických zařízeních na základě souhlasu ředitele nemocnice, ústavu či OÚNZ, bylo provedeno v malém rozsahu šetření o ověření mentální terapie.
Pro zabezpečení projektu čís. 2 byla při PEL zřízena pracovní skupina skládající se z lékařů-senzibilů (4) a lékařů odborníků pro mentální diagnostiku (3), která vypracovala a projednala návrh směrnic k provádění 2. etapy výzkumu mentální diagnostiky. Šlo o závažnou směrnici, která byla přísně dodržována na všech výzkumných zdravotnických zařízeních, v každé nemocnici. Směrnice zdůraznila nutnost zachování dvojitého slepého pokusu při výzkumu. Znamenalo to, že ani senzibil, ani přítomný lékař nebo zdravotní sestra nebude znát zdravotní stav pacienta, kterého vyšle k mentální diagnostice vždy to oddělení nemocnice, jehož pacienty senzibil nezná. Ve směrnicích bylo popsáno složení výzkumného týmu, jejich pracovní náplně a způsobu provádění záznamu.
Pro statistické vyhodnocování byly vypracovány směrnice ve spolupráci s odborníkem-statistikem Institutu hygieny a epidemiologie ministerstva zdravotnictví. Tento pracovník prováděl potom všechna statistická vyhodnocení.
V souvislosti z projednávaným organizačním zajištěním výzkumu prof. F. Kahuda oznámil, že předložil jako závěrečnou výzkumnou zprávu řešení dílčí úlohy „Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentálního záření hmot“. Jedná se o podrobnou studii, která zobecňuje poznání o principech interakce mentální energie se živou i neživou hmotou (pátá interakce) i na všechny interakce vůbec. Současně oznámil, že pro specifičnost bude její oponentura provedena zvlášť, a to za účasti vědeckého fóra fyziků a přírodovědců.
2. Prim. MUDr. L. Oliva ve své zprávě předložil výsledky ověřování mentální diagnostiky ve zdravotnických zařízeních v Plzni (ZÚNZ-Škoda Plzeň, 116 případů), Vysokém Mýtě (160 případů), Kyjově 120 případů), Děčíně (50 případů), Praze (20) a Hustopečích.
Z vyhodnocených výsledků mentální diagnostiky vyplynul závěr, že jev mentální diagnostiky existuje a že existují senzibilové s takovými psychoenergetickými schopnostmi, jichž se dá spolehlivě využít k provádění mentálních diagnóz. Doporučil, aby PEL vedla v evidenci všechny osoby nadané touto schopností, zajišťovala a organizovala jejich školení a neustále ověřovala stupeň a kvalitu jejich mentální aktivity v praktických činnostech.
Ve své zprávě uvádí zkušenosti z předvýzkumu mentální terapie na pracovištích OÚNZ Praha 4, neurologickém oddělení FN 2 v Praze 2 a interním oddělení nemocnice Hustopeče u Brna. Předvýzkum byl prováděn pro zavedení mentální terapie do výzkumu PEL na období osmé pětiletky.
Na základě dosažených výsledků pracovní skupiny PEL (7 lékařů) doporučuje, aby výzkum fenoménu mentální terapie byl zařazen do plánu výzkumu, přičemž by měli být k tomuto výzkumu přijímáni přednostně pacienti doporučeni a lékařsky sledováni pro potřeby výzkumu odbornými lékaři – externími spolupracovníky PEL.
3. Doc. MVDr. Jan Pospíšil ve své zprávě upozorňuje na skutečnost, že mentální diagnostika se netýká toliko zjišťování anomálních míst v lidském těle, ale že je jevem obecným a týká se též anomálií záření těla zvířat. Prezentoval výsledky šetření, kterých bylo dosaženo v ošetřovně pro malá zvířata Veterinárního zařízení NV hl. města Prahy v Praze 5. Výsledek shody označil vedoucí Veterinárního zařízení jako výborný v 68 % a velmi dobrý ve zbývajících 32 %. Proto doporučil tuto aktivitu PEL k vědeckému výzkumu v Ústavu biofyziky a nukleární medicíny FVL UK. Sám popisuje výsledek ověřování na souboru laboratorních krys. Část souboru byla traumatizována ionizačním zářením a část pomocí kaolinu. Při hodnocení výsledků zdravých a traumatizovaných jedinců ionizačním zářením byl průměrný výsledek správného zjištění 53 % u jedinců traumatizovaných kaolinem 67 %. Ze statistického zhodnocení vyplývá tento závěr: Senzibilovi se nepodařilo odhalit traumatizaci ozářením. Při traumatizaci kaolínem byla v předložených pokusech mezi skutečností a senzibilovým hodnocením statisticky významná shoda.
4. Ze zprávy Ing. J. Herinkové přecházím přímo na závěr hodnocení pokusu. Výsledky experimentálního pozorování vlivu senzibilů na probouzení a rašení bramborových hlíz, klíčení a vzcházení hrachu nepotvrdily, že by vlivem působení senzibilů na zkoušený sadbový a semenný materiál byla ovlivněna jeho biologická hodnota.
Statisticky průkazně se projevuje vliv senzibilů na délku rostlin brambor z očkovaných kultur, hmotnost sušiny nadzemní hmoty a zejména je průkazný vliv senzibilů na tvorbu kořenné hmoty.
Výsledky experimentů svědčí o určitých možnostech ovlivňovat rostliny. Pokusy je třeba považovat za orientační.
V čem vidím největší pozitivum oponentury z roku 1985. Nejprve se zmíním o složení orgánů. Členy oponentní rady byli čtyři oponenti: prof. MUDr Lesný, prof. MUDr. E. Černý, MUDr. J. Smola a MUDr. V. Vydra. Dále součástí oponentní rady bylo 16 členů – mimo členy řídící skupiny to byli prof. MUDr. Bílek, prof. Eliášek, prof. MUDr. Pacovský, doc. dr. Dufek, ing. Hrbek, ing. Mrkvička a ing. Trunka.
Většina účastníků oponentního řízení přijala přednesené zprávy kladně a prof. MUDr. Lesný projevil ochotu se na dalším výzkumu osobně podílet. Pouze doc. MUDr. Gebhart (upozornil na nedostatky v metodice výzkumu) a doc. RNDr. Pátý z MATFYZ (metodika výzkumu je z hlediska výzkumu nedostatečná) měli odlišná stanoviska.
Bohužel nemáme k dispozici žádný schválený materiál, vycházíme pouze z konceptů, které se zachovaly.
Z návrhu závěru jednání mělo zaznít:
a) Oponentní rada konstatuje,
dosažené výsledky, zejména v experimentální části, nevyvracejí fenomén existence mentální energie a jeho působení na živé organismy
b) Oponentní rada doporučuje:
1. pokračovat ve výzkumu mentální diagnostiky a upřesnit metodiku práce senzibilů-diagnostiků i lékařů podle získaných zkušeností během prováděného výzkumu
2. zařadit do vyhledávacího výzkumu v 8. pětiletce problematiku mentální terapie a v dohodě s ministerstvem zdravotnictví ČSR vypracovat metodiku ověřování práce a terapeutických účinků senzibilů-sanátorů
3. pokračovat ve vyhledávání senzibilů, zavést jejich přesnou evidenci a vypracovat metodiku ověřování jejich schopností
4. umožnit vybraným senzibilům zahájit spolu s lékaři výzkum speciálních problémů mentální diagnostiky, případně též mentální terapie
5. zahájit zkoumání vlastností a stavu senzibilů, a to jak v klidu, tak i ve vlastní akci a najít k tomu v ČSR vhodné výzkumné pracoviště
6. určit nemocnici v Hustopečích u Brna jako specializované zdravotnické zařízení pro soustavný výzkum mentální diagnostiky a terapie. V této nemocnici by měla být postupně vytvářena báze výzkumných dat a soustřeďovány výsledky výzkumné činnosti z celé ČSR
7. publikovat dosažené výsledky psychoenergetických výzkumů vhodnou formou v odborných publikacích, a to po projednání a schválení příslušnými vedoucími pracovníky VŠCHT
Všechny tyto body určitě byly oponentní radou projednávány jak vyplývá z materiálu „Závěry vstupní oponentury výzkumného úkolu F-2234-955 Fundamentální záření hmot na období 8. pětiletky (1986-90) na FCHI VŠCHT Praha“. V tomto materiálu je stanoveno pět etap, jsou stanoveny termíny vědeckých oponentur na léta 1987 a 1990. Jako hlavní cíl je stanoveno: Prokázat, že fenomén existence mentální energie je reálný a ovlivňování živých organismů mentální energií existuje.
Rok 1986 byl rokem příprav a organizačních opatření na zajištění úkolů vyplývajících z oponentního řízení v roce 1985. Prof. F. Kahuda zabezpečoval výzkum mentální diagnostiky (projekt č. 2) a ing. F. Karabina měl zabezpečovat výzkum mentální terapie: Ještě dnes si vzpomínám na okamžik, když prof. F. Kahuda přišel do kanceláře PEL a radostně nám sdělil, že Vědecká rada MZd ČR schválila výzkum mentální diagnostiky v sedmi zdravotnických zařízeních.
17.10.1986 se uskutečnilo oponentní řízení závěrečné zprávy „Superinfragravitační sjednocení sil a fundamentální záření hmot“. Oponentura pojednávala o hypotéze, která měla vysvětlit podstatu a fungování mentální energie. Jediným zachovaným dokumentem je zápis z oponentního řízení, který mimo jiné obsahuje ústně přednesený oponentní posudek akademika Němce. Ze zápisu je zřejmé, že Kahudovu hypotézu podpořila většina oponentů, jak dokládá následující text.
„Na základě diskuze je možno konstatovat, že spor mezi těmi, kteří hypotézu odmítají a těmi, kteří ji připouštějí, je ve vztahu mezi teorií a experimenty. Odpůrci prosazují názor, že hypotéza (teorie) musí být dokázaná experimenty, kdežto ti, kteří hypotézu připouštějí, říkají, že teorie může předcházet experimentům. Jako příklad toho, že experimenty přicházejí za teorií se zpožděním, uvedl prof. J. Forejt experimenty s částicemi „neutrino“. Ze zápisu vyplývá, že poměr mezi zastánci hypotézy a odpůrci byl 12 proti šesti v neprospěch odpůrců.
Akademik Němec ve svém posudku zdůraznil, že prof. F. Kahuda přináší nové pohledy na fyziku, ve vědě dosud nepřijaté. Dále řekl, že práce je modelem, který může být reálný i nemusí. Prověření tohoto modelu experimentem považuje za nesmysl, neboť současná fyzika (80tých let) nemá možnosti tak přesného měření. Souhlasí s tím, že:
a) teorii řešitele je možno přijmout, protože matematicky není chybná
b) ve světě vědy platí nová filosofie – žádný objev by nebyl možný, pokud teorie nepředbíhá experimentu
c) teorie řešitele by tedy měla být přijata jako hypotéza, která hlouběji odhaluje infrasvět než současná fyzika. Navíc odhaluje biologickou podstatu na podstatě částic. Práce je ucelená, proto ji není možno odmítnout.
Dále řekl: teoretický přístup prof. F. Kahudy odkrývá svět, který nebyl prozatím odkryt. Je třeba posoudit, do jaké míry tato teorie hovoří proti některým současným fyzikálním představám. Je nutno zdůraznit, že teze je založena na nepřímých důkazech. Přesto doporučil práci publikovat jako hypotézu.“
Tyto informace jsem se rozhodl zveřejnit také proto, abych na pravou míru uvedl tvrzení „sisyfovců“ i mnoha dalších odpůrců teoretických prací prof. Kahudy, že hypotéza vysvětlující podstatu mentální energie byla tehdy vědci zamítnuta jako nesmysl.
Nyní se budu věnovat závěrečné a velice hodnotné kapitole existence PEL. Jedná se o oponentní řízení v roce 1988. Bohužel toto období proběhlo již bez účasti zakladatele PEL prof. F. Kahudy, který 7.2.1987 zemřel. Jak se později ukázalo, jednalo se o nenahraditelnou ztrátu. Nenašel se totiž nikdo, kdo by byl schopen nahradit osobnost takového formátu, vyznačující se nezměrnou pracovitostí, organizačními schopnostmi, velkorysostí, rozsáhlými vědomostmi a znalostmi, osobní skromností, otevřeným přístupem ke spolupracovníkům i oponentům, vztahy k vědě i vědeckým pracovištím v ČSR i ve světě i k politickým a hospodářským špičkám v ČSR.
Po smrti prof. Kahudy pokračovala PEL v řešení dílčích úloh fakultního úkolu F-2234-955 Fundamentální záření hmot. Oponentní řízení k této práci proběhlo 21.10.1988 s následujícím programem, který se skládal ze tří etap.
1. vstupní oponentura – Mentální terapie bolesti hlavy, prim. MUDr. L. Oliva
2. Vliv mentální energie na živé organismy
3. Mentální diagnostika a její využití.
V rámci vstupní oponentury byly předloženy výsledky vyhodnocení ovlivnění bolesti hlavy u 98 pacientů. Z tohoto souboru zveřejňuji pouze první stranu, protože to považuji za dostatečně průkazné. Při vyhodnocování se sledoval především typ bolesti hlavy, trvání bolesti, frekvence bolesti, spotřeba léků a stupeň účinnosti. Ukázalo se, že senzibil ovlivnil pozitivně převážnou část pacientů. Pouze u jednoho typu bolesti, který se vyskytuje u 4 % pacientů neuspěl.
Vysvětlivky:
Číslo pořadové číslo zpracování
Pacient počáteční písmena pacienta
Pohlaví m=muž, ž=žena
Rok narození poslední dvě číslice roku narození
Typ bolesti c=cévní, t=tenzní k=kombinovaný v=vertebrogenní j=jiný
Trvání bolesti v rocích nebo mě=měsíc t=týden d=den
Frekvence d=denně t=týdně (1 až 4x) j=jiná
Spotřeba léků oj=ojediněle příležitostně
Intervaly působení d=den t=týden m=měsíc
Stupeň účinnosti n=nehodnotitelný z=zhoršení
ke krátkodobému zhoršení došlo pouze u dvou pacientů z 98
V rámci oponentury mentální diagnostiky byl předložen statistický přehled výzkumů z let 1986 až 1988. K písemnému zhodnocení je připojena tabulka. Zprávu o přehledu výzkumu mentální diagnostiky zpracoval medicínský diagnostik z Institutu hygieny a epidemiologie ministerstva zdravotnictví. Zpráva obsahuje tyto informace.
7 senzibilů vyšetřilo celkem 288 pacientů v průměrném věku 46,5 let (sm. odchylka 12 let), z toho 42 % mužů (prům. věk 48 let) a 58 % žen (prům. věk 46 let).
1) Shoda senzibilovy diagnózy s celkovým posouzením odpovědným řešitelem byla zjištěna u 78,3 % vyšetřených pacientů a to u 82,2 % mužů a u 75,3 % žen (nevýrazná odchylka). S 95 % spolehlivostí se tedy shoda diagnózy vyšetřujících senzibilů s objektivním zjištěním lékařských hodnotitelů pohybuje mezi 75 % až 85 % vyšetřených případů.
2) U vyšetřených pacientů bylo registrováno celkem 928 diagnóz, z nichž senzibilové správně určili 68 %.
Podrobnější výsledky jednotlivých senzibilů jsou patrné z následující tabulky.
Významné rozdíly zdravotního stavu jednotlivých pacientů, volná formulace diagnóz nelékařskými senzibily, pracujícími rozličnými metodami i odchylky v posuzování výroků jednotlivými řešiteli, snižují možnost jemnějšího statistického hodnocení. Poměrná shoda hrubých statistických údajů o jednotlivých senzibilech však ukazuje, že výzkumné týmy dosáhly jisté standardizace při posuzování mentálně diagnostických schopností senzibilů, takže jejich závěry objektivně odrážejí tyto schopnosti. Dosažené procento shody je, vzhledem k přísným kriteriím, jichž řešitelé při posuzování použili, velmi vysoké.
<
Nejdůležitějším výsledkem oponentury z roku 1988 bylo konstatování oponentní rady, že:
– dosažené výsledky v experimentální fázi naznačují existenci fenoménu mentální energie, nevypovídají však o její podstatě.
Dále bylo doporučeno pokračovat ve výzkumu mentální diagnostiky, zařadit do výzkumu problematiku mentální terapie a navázat spolupráci se zahraničními organizacemi podobného zaměření. Tyto úkoly se však již neuskutečnily, neboť PEL při absenci morálně i profesionálně silné osobnosti v jejím čele byla na samém počátku politických a hospodářských změn v ČSR zlikvidována včetně veškeré dokumentace..
Závěrem k historii PEL. Celých 15 let její činnosti bylo zaměřeno na prokázání existence a podstaty mentální energie. To první se podle mého názoru podařilo již při pokusech se zastavením Crookesova radiometru pomocí myšlenky, které umožnily kromě prokázání existence mentální energie stanovit i její vlastnosti. Pokud se týká druhé oblasti výzkumu PEL, jejichž cílem bylo definovat podstatu mentální energie, nenašel se po smrti prof. Kahudy nikdo, kdo by byl schopen dopracovat teorii mentální energie k nezpochybnitelnému závěru.
Je možné, že hypotéza prof. F. Kahudy není dokonalá, protože pro její vytváření nenašel potřebné spolupracovníky a mnohé poznatky z 80tých let jsou již překonány (např. částice tachyony a jejich vlastnosti). Proto navrhuji fyzikům, kteří ji odmítají, aby vypracovali vlastní hypotézu podloženou příslušnými experimenty, která by vysvětlovala podstatu již prokázaného jevu mentální energie. Jinak je nutno se smířit se situací, že pokud nebude hypotéza prof. Kahudy vyvrácena, může být nadále považovaná za správnou i nesprávnou. Osobně si myslím, že tábor těch, kteří připouštějí existenci mentální energie a jevy s ní související a nejsou zatíženi vědeckým paradigmatem, je hodně veliký.
Na závěr připojuji hodnocení člověkem, který se nikdy s prof. F. Kahudou nesetkal, nic o něm nevěděl a své hodnocení čerpal z útržku profesorova rukopisu. Byl jím pan Ota Borský, soudní znalec písma, který dne 25.7.1988 vypracoval následující posudek:
„Z ukázky písma a zejména z podpisu vidíme, že se setkáváme s nevšední osobností všestranně vzdělanou, zajímající se živě o veškeré dění, houževnatě sledující své cíle. Jeho zájmy se vymykají sledování běžných disciplin, praktické zkušenosti jsou harmonicky stmeleny s logickými úvahami a vědeckými poznatky.
Je vysloveně extrovertem, jehož zájem je plně upjat k věcnému působení.
S vědeckou exaktností sonduje obor, který byl dosud terra inkribita a jeho vrozená intuice zasahuje do hlubin dosud nepoznaných. S velkým vděkem přijímá podněty svých žáků, jež dovede originalitou jemu vlastní zpracovat a upřesnit. S dosaženými výsledky se nijak netají a nesobeckým způsobem s dokonalým vysvětlením svým kolegům a žákům předává.
I když čerpá z přemíry vědomostí, jeho nezlomné úsilí vede k novému fakty podloženému poznání, založeném na realitě oproštěné od jakýchkoliv fantazií a nepodloženého nazírání. Jeho životním krédem byla vždy poctivost a exaktnost spojené vždy s neúmornou pílí. Jeho srdečnost a hluboký sociální cit mohou posoudit jeho nejbližší přátelé, kterým byl vždy opravdovým rádcem a učitelem. Osobně nenáročný, dával více nežli přijímal. Jeho jedinou slabostí byla snad obětavost, která nakonec vyčerpala jeho síly.“
Ing. V. Bažant