Stačí mít vodu ve studni?
Nikoliv, je třeba o ní mnohé vědět.
Správný proutkař nejenom že umí vhodný zdroj vody najít, ale o samotné vodě, způsobech jejího jímání, studnách a jejich typech a všech náležitostech s nimi spojených ví mnohem více, než-li by si laik mohl vůbec myslet.
Už vůbec by neměl jenom říkat: „Mám dar od Boha.“, ale měl by využívat všeho, co mu poskytuje současná úroveň vědění mnoha vědních oborů, mezi něž bezesporu patří fyzika, geologie, hydrogeologie a další.
Fritjof Capra: – původně Rakušan, v USA žijící fyzik a filosof, jeden z prvních představitelů New Age ve své knize Tao fyziky říká: “ Cesty moderního fyzika a východního mystika, které se na první pohled zdají být vzdálené, mají ve skutečnosti mnoho společného. Fyzici získávají své poznání experimenty, mystici meditací. Osobně považuji vědu a mysticizmus za komplementární projevy lidské mysli. Věda nepotřebuje mysticizmus a mysticizmus nepotřebuje vědu. Ale muži a ženy potřebují oboje. Mystický zážitek je potřebný pro pochopení nejhlubší povahy věcí a věda je důležitá pro moderní žšivot. To co všichni potřebujeme není jejich syntéza, ale dynamická harmonie mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou.“
Dokáže-li proutkař vhodně spojit zmíněné aspekty, může dosáhnout mnohem lepších výsledků ve své práci, duchovním růstu a dosáhnout i vyšší míry senzibility. V neposlední řadě pak bude moci tomu, pro kterého vyhledává vhodné jímací místo podzemního zdroje vody tak říkajíc plný servis. Všichni totiž velmi dobře víme to, že mnohé informace jsou k nezaplacení a za všechny, pokud stojí za to, každý rád zaplatí už třeba jen proto, že se díky nim vyvaruje sankcí, které by ho čekaly třeba jen po pouhou nevědomost. „Nevědomost hříchu nečiní.“ – ale „Za blbost se platí.“ A za obcházení zákonů, předpisů, nařízení či vyhlášek nejenom penězi ale co je horší i zdravím. Nedílnou součástí je i legislativa zmíněných záležitostí se týkající.
Studna je totiž považována za stavbu a vztahují se na ni ustanovení stavebního zákona č.50/76 Sb. Resp.č.83/98 Sb. Její stavba musí být tedy povolena příslušným stavebním úřadem k tomu pověřeným. Základem kladného vyřízení žádosti na tomto úřadě je projekt, možná místa zdrojů znečištění zamýšleného vodního zdroje a vyžadován je i katastrální snímek pozemku se zakreslením plánovaného vodního zdroje. Velmi často se zapomíná na souhlas sousedů se stavbou. Mnohdy na obou stranách (jak úřadu, tak i investora).
Slušná, odborná studnařská firma Vám tento projekt po dohodě a pochopitelně za úplatu provede. Rovněž tak stejným způsobem pak zpracuje „Skutečné provedení“ které potřebujete předložit ke kolaudaci stavby. Jste-li natolik šikovní a zruční projektanti sami, pak Vám při zpracování projektu zcela určitě pomůže ČSN 755115 s názvem „Studny individuálního zásobování vodou.“
Vzhledem k tomu, že studna je považována za vodohospodářské dílo, je třeba i povolení vodohospodářského orgánu. Studny hlubší více než 30 metrů ať jsou kopané anebo vrtané, jsou báňským dílem a souhlas s jeho provedením musí vydat příslušný obvodní báňský úřad.
Všechny studny bez rozdílu (vybudované po roce 1955) musí mít příslušné povolení. Pokud tomu tak není, je vhodné studnu legalizovat, neboť vlastník nelegálně provozované studny může být pokutován. Může však dostat i příkaz k její likvidaci a úhradě odebrané vody. Taxa činí 7,00-Kč za kubík vody. Je docela logické, že i samotné zrušení studny vyžaduje vodoprávní povolení.
Nuže, máme studnu a máme v ní vodu. To samotné však nestačí. Mělo by nás především zajímat jakou vodu. Pokuse jedná o studnu novou, ukládá nám stávající legislativní úprava „Povinný rozbor vody“ jehož výsledky nám poslouží jako podklad ke správnímu řízení – kolaudaci. Jak u nové studny, tak i u starého zdroje nám takovýto rozbor může posloužit u soudního sporu, ale také při jiných úředních záležitostech jakou je třeba koupě nového objektu se studnou, či jeho případný prodej., ale co je hlavní, ochraňuje především naše zdraví.
Rozbor vody necháváme dělat pouze u akreditované laboratoře. To už samo o sobě je zárukou kvalitně provedené práce. Příslušné osvědčení bychom si měli vždy předem vyžádat. Laboratoř tedy kontaktujeme předem a domluvíme si typ analýzy a také termín. Na základě těchto údajů budeme poučeni jak odběr vzorku provést, kdy a jak ho přepravit do laboratoře. Nádobu nebo nádoby na odběr zpravidla obdržíme v laboratoři. Jakost vody ve studni by si měl každý uživatel určit minimálně jednou do roka. Jistější interval je však 2 x do roka. Nejlépe na podzim před zimou a na jaře po ní. Tyto dva termíny nejsou však žádným dogmatem a přemýšlet o rozboru vody, k tomu by nás měly vést tyto skutečnosti:
– při havárii anebo jakémkoliv ekologickém znečištění v dosahu vodního zdroje
– vyskytne-li se kvalitativní problém s vodou v sousedství anebo blízkém okolí
– při náhlé změně barvy, zákalu anebo chuti vody
– jsou-li nepříznivé klimatické podmínky – sucho, záplavy, náhlá změna hladiny spodní vody
– provádíme-li rekonstrukci studny, její opravu po poškození, revizi jejího zařízení, vyčištění studny atp.
k rozboru by nás měl přimět i jakákoli riziková činnost v okolí studny (stavby, meliorace, chemické ošetřování porostů, hnojení atp.
Co nám má rozbor říci, ale především, co si nechat vyšetřit. Musíme si být vědomi také toho, že platná tuzemská norma obsahuje více jak osmdesát ukazatelů. Stanovovat je všechny, by znamenalo řádně se plácnout přes kapsu a za takovýto rozbor zaplatit více jak 20 000 Kč. Tady především záleží na výběru laboratoře a jejím ceníku. Proto se používá tzv. základní rozbor, kde se počet stanovení redukuje zpravidla na počet od deseti do dvaceti. Pro přehlednost je nejjednodušší dělení ukazatelů kvality vody pouze do čtyř skupin : biologické, mikrobiologické fyzikálně-chemické a senzorické. Při provedení rozboru v uvedeném rozsahu bychom se při placení laboratoři za provedenou práci měli vejít v rozsahu od 500 do 1 200 korun.
Nejčastějším a nejzávažnějším znečištěním pitné vody u nás je její kontaminace bakteriemi. To znamená, že při samotných analýzách se zkoumá přítomnost bakterií žijících ve střevním traktu člověka a teplokrevných živočichů. V tomto případě se nelze spoléhat v žádném případě na to, že voda ze studny je léta používána bez jakýchkoliv následků.
Pravdou je, že obsah nežádoucích látek ve vodě se může lišit a to i v tom případě, kdy jsou vodní zdroje i ve velmi blízkém okolí. Je to závislé na místní geologické stavbě, ale také na lidské činnosti. V takovém případě je nejlepší se poradit s odborníky (hygieniky, hydrogeology) kteří toho o lokálním znečištění vědí nejvíce. Podle jejich vyjádření pak upravujeme i naše požadavky na rozbor vody.
Dalším hlavním strašákem z nežádoucích látek jsou dusičnany. Ty jsou i přirozeným obsahem vody, ale jejich obsah ve vodě bývá až příliš často zvýšen lidskou činností (nadměrné používání hnojiv, únik odpadních vod, průsaky ze skládek, silážních jam atd.) Dusičnany jsou nebezpečné zejména proto, že v zažívacím traktu člověka jsou redukovány na toxické dusitany. Z těch pak vznikají N-nitrososloučeniny které jsou lékaři podezřívané z karcinogenního účinku. Reagují však také s hemoglobinem v krvi a ten pak není schopen přenášet kyslík. Vzniká tak riziko vnitřního dušení především u kojenců a nemocí oslabených lidí. Limit pro kojeneckou vodu je 15 miligramů dusičnanů na litr a normální limit pro pitnou vodu je 50 mg/l.
Velmi častá je i přítomnost železa, která od koncentrace 0,3 mg/l což je i limitem může vyvolávat zákal, tvořit usazeniny a barvit i prádlo. Dá se však z vody za určitých podmínek a nákladů odstranit.
A co dodat závěrem?
Laboratoř nevybírat především podle nízké ceny a jednoduché dostupnosti. První rozbor vody by měl být vůbec nejpodrobnější a o počtu a zaměření se poradit přímo v laboratoři. Může se stát, že vzorek nebude vyhovovat. Přesto nesmíme dělat ukvapené závěry. V takovém případě není opakování rozboru na škodu. Pátrat sami po příčině kontaminace je ve složitějších případech vhodnější ponechat odborníkům. O návrhu řešení nemluvě. Musíme si být také vědomi toho, že jakákoliv úprava nekvalitní vody musí splňovat zdravotní, ekologické i ekonomické požadavky z pohledu uživatele, jeho okolí i veřejného zájmu. Je toho až dost a nic z toho by se nemělo podceňovat.
Myslíte si po přečtení tohoto článku, že toho chci po proutkaři přespříliš? Ne, kdepak, je toho ještě málo – alespoň na dnešní dobu určitě. A proto se nakonec zeptám: „A co hydrogeologie, geologie, fyzika, způsoby jímání podzemní vodních zdrojů atd..?
Antonín Fiurášek
Komentáře jsou uzavřeny.